BoMa Way - Forever - OPEN TOUR 2018

09.07.2018

Výprava po trase legendární B7 - budeme přesně kopírovat trasu, ale s večírkem a přespáním na Lysé hoře - v chatě..............čtěte dále.......

1. Den sobota 28.7. - 41km
Trasa: Oldřichovice - Javorový vrch po sjezdovce - Velký Javorový (1031m) - Řeka (550m) - po černé sjezdovce přes Príslop - Ropice (1082m) - Morávka (475m) - po sjezdovce Sviňorky - vrchol Travný (1203m) - Krásná (500m) - západ slunce na Lysé hoře (1324m) - večírek, přespání na chatě nebo v kosodřevině
2. Den neděle 29.7. - 54 km
Východ slunce na Lysé hoře, snídaně - dolů do Ostravice (610m) - Smrk (1276m) - Čeladná (510m) - Čertův mlýn (1205m) - Pustevny - Ráztoka (580m) - Radhošť (1129m) - Pindula (550m) - Velký Javorník (918m) - Frenštát (54km) - ukončení akce, cesta domů vlakem, apod

A jak to všechno dopadlo?

Ufff co k tomu dodat? Bylo to úžasné, výživné, emotivní, vzrušující, ale také bolestivé. Dva dny plné zážitků, v nohách desítky kilometrů po stopách B7. Každý si sáhl na své dno a došel přesně tam kam měl. Nedokážu teď vyjádřit vděčnost jakou obě cítíme. Jste prostě všichni nejlepší a jedineční 😍 DĚKUJEME všem ❤ 

Na startu před Trisií nás bylo 31 + 1 se přidal pod Javorovým. Do cíle došlo celkem 12 lidí! 

Perfektní popis našeho klienta

Bomawaj oupn tur - Martin Činčala

Díl 1.....Neni to tak davno co se na Bomawaju začlo šuškat, že by bylo fajne zrobit jakusik zmjenu, ať furt necinkame tyma železama. A tak generalita dala mozky do kupy a naraz to tu bylo. Pudeme po trase legendarni B7, to je taky zavod po Beskydach, ma to zhruba 90 kilometru a aby to vypadalo jak kajsi v himalajach a nakopaly se vyškove metry tak se to chodi takym nelogickym stylem. Vylezeš na horu, skulaš se do udoli, vylezeš na horu, skulaš se dolu. A to zopakuješ 7 krat a si vitěz. Ten ofiko zavod se lita v kuse, Boma je kapečku lidštějši, tak nam domluvili oddych na kralovně Beskyd, na Lysej hoře.
I gdyž to neni regulérní zavod , tak jak se už přihlasiš, hned začneš uvažovat tak po zavodnicku. Neni to zavod, vyhrat se to neda, ale byla by fakt kravina pohořet na jakesi blbině. Tak se pokusim sepsat ty zakladni podstatne vjeci pro uspješne absolvovani.
Zasada jedna. Je třeba vzbudit dojem, že se s tebou moc nemuže počitat. Jako že fajne že pudeš, ale tak kopec nebo dva a potom: Ať se vam daři a budu na vas myslet. Na take pozici se musi dlouhodobě pracovat. Třeba jak lidi kolem tebe začnu řešit boty, v kerych je lepši papučkovy pocit, tak se musiš tvařit naprosto mimo. Jak se začnu probirat batohy, tak musis vypadat, že ti to je uplně ukradene. A jak se dostanu ku vazelině, tak se sice tvařiš nezučasněně ale posluchaš, bo viš, že nechceš byt prvni, komu se podaři zapalit oheň třenim pulek. Ta pozica nefavorita se mi podařila zahrat dokonale. Navic sem den před tim betonoval zaklady a na start sem přišel v botach, kere už su chvilku po smrti a navic měla každa na sobě pul kila betonu.
Zásada dva: Nesmiš mit domluveny odvoz. Zkratka přijedeš na start, nechaš tam auto, kliče hodiš do batohu a viš, že tim tvým strojem Ti nigdo nepomuže. Ideálni je odstavit fšecky auta v rodině. Strašně fajne je naštvat fšecky okolo, aby ti nigdo ani nechtěl pomoct.
Zasada tři: I gdyž kopeš za sebe, tak je strašně fajne, jak maš parťaka. Parťak je zvlaštni postavička. Za par hodin si povite uplně fšecko, bude to ten, kery spomali jak potebuješ močnut, je to ten kery na kopcu z neidentifikovatelneho zvuku ehmmmmeua pozna jesli ti ma podat vodu nebo kofolu, bude to ten, kery vi gdy tě politovat ale aji vi, gdy tě ma zdrbat ať nekňučiš.
Zasada štyři: Fšecko je pocit. Hlad je pocit, žizeň je pocit, bolest svalu je pocit, puchyř je pocit. Akorat zlomenina je pocit, kvuli keremu nema cenu jit až do cila.
Zasada pjet: Nerobiš to pro prachy, musi v tom zustat duša.

A jak to fšecko dopadlo?
Už na startu se ukazuje sila faceboka, bo přicházejí lidi, o kerych generalita ani netuši. Ale su to jen jednotky kusu, tak to neni taky problem. V hlavě mi naskakuju přibjehy, jak nějaký puboš zrobil pozvánku na fb že bude narozeninovy mejdan a misto planovanych 20 lidi se mu tam nakvartyrovalo dva a pul tisice. Gdyby se to stalo tu u nas tak to je pruser jak byk. Hlavně temu, že by kopija zavodu byla vjetši než original. Po Jančinem proslovu vyraža peleton přimo do hor. Je uplně jasne, že dopředu se rvou chrti a ti co maju naplanovane přepalit start. Ti opatrnější se drži zkratka, bo vi, že pochod konči až dalši den a o skoro sto kilaku dal. V pochodujicim namotivovanem davu se pohybuje zvlaštni postavička. I gdyž se usmiva, tak v jejich očiskach je velky smutek. Vi, že vyzva na keru se strasně těsila bude ten rok bez ni. A na druhu stranu vi, že je to možna jen dva tydny, co ležela v nemocnici a rozmyšlala, jesli ma od bolesti a zoufalstvi rozhrytat polohovaci postel od firmy LIMET..... A ona si dala si malučky cil. Do lesoparku, kilometr, a potom domu. A my sme věděli, že i za ten kilak si zaslouži medajlu a diplom. Nakonec se s nami louči až pod lanovkou. Vivat Yola!!!!!
Pod kopcem se skupina na chvilu stmeluje ale to dluho nevydrží bo chrti nabiraji javorovy vzduch do nozder a vyražaju pekelnym tempem. Na take ty hnusne kopce su různé strategije. Tu prvni mam pro sebe pomenovanu: "Rafan". Ten človjek se zatne, vypne hlavu a vali. A za chvilu oslavuje vitěstvi. Tu druhu mam pro sebe pomenovanu: "Parazit". Povjesi na kohosi lepšiho a ani se nenazda a je na vrchu. Ta třeti strategija se dělí na dvě varianty. Te prvni řikam "Dolňak vděčny" a te druhe "Dolňak nevděčny". Je to velice dobra chlapska strategija. V davu vyhlidneš pjekny babsky zadek, upřeš na něho zrak a nepovoliš, dokud nejsi na vrchu. Ti slušnejši na vrchu poděkuji majitelce toho životabudiče, ti miň slušní ji na posledni chvilu předběhnou. Potom je dalši strategija: pracovně ji řikam "Gentleman" (čita se to uplně přesně jak piše). A tu sem zvolil ja. Idu si tak v klidku do kopca a přede mnu jde Libuška, ona ma něgdy take klidnějši starty, tak du pomalu za ni, ona se zastavi, zastavím tež, jak se mi omluva že zdržuje, tak ji řikam, že to je pohoda, jak vypada, že už to nejde, tak ji řikam, že to da. Netrvá dluho a su z nas vzorovi parťaci. Povzbuzujeme se, omluvame se, podavame si vzajemně piti, a za chvilu sme na prvním kopcu. Naše parťactvi potvrdime stahnutim birela z jednoho hrdla a už valime dal. Peleton se zas natahuje, vepředu chrti, držíme si zlatý střed, ten je taky nejvyhodnějši. Chrti sou sice na každem kopcu prvni, ale bo su dost empatyčti tak stejne zase čekaji na zbytek. A navic su stresovani tym, že furt musi spočivat, a tym robi cosik, co je pro nich zbytečne. Životni mudro ale taky řika, že neni dobre byt na chvostě. Sice vidiš celu galeriu zadku, třeba tě to tahne, ale jak se kajsi dobelhaš, tak ti spočnuti už zas vyražaji dal. Takže ten střed je jistota. Velkú čast peletona zname tak tušime co je gdo, ale je tu par lidi, o kerych nevime nic. Mezi malym a velkym javorovym se naraz trha neznáma postava ženskeho rodu, pry že musi mit svoje tempo a normalně do kopca utika. V tu chvilu ešče nevime, že to je Adel, a že pravě ona se zapiše velkym pismem do historie. Jak se kulame dolu tak nam trochu kazí radost ze života pohled na protějši kopec, za chvilu tam budeme potit krev. A eště jedna nepřijemna sprava zasahuje namotivovany peleton. Už v prvním kopcu je vidět, že našeho velkeho drtiča Rosťu pronasleduju jakesik technicke problemy. Na vrcholu z něho vyliza informaca, že už druhy den ma problem s přehřivanim organizmu, že sice vsadil na bomacku poučku, že všecko se da rozchodit, ale je vidět, že na prvním useku zrobil rekord teplotni kery se nepočita.... V Řece se s nim s velikým smutkem loučime. V nasledujicich hodinach hlasi, že teplotní rekordy uspěšně překonava.
Sjezdovka v Řece je humus, každy krok je bolavy, jedina utěcha sou ostružiny a pohled dolu, co už mame za sebou. Chrti samozřejmě drti bez problemu, naša středova skupina využiva každičku možnost aby mohla zbirat ostružiny a nemusela jit a koncová sestava objevuje silu sprostých slov ku zdarnemu zdolavani vrcholu. Chrti aji středovka robi zachazku na Ropicu a už to sypeme ku Moravce. Na Moravce dochazi k fajne situaci. Chrti jako dycky udavaji tempo, my si to tak v klidku spušťame dolu, dost haluzacky trefujeme jednu zasadni odbočku, lezeme dolu a jak přichazame na smluvene misto, tak tam nigdo z peletonu neni. Logicky by mjeli byt chrti před nami, tu zahadu uzavirame tym, že je to asi nebavilo čekat, že vi cestu a vali dal. Jake je naše překvapeni, za pul hoďky doraža cely chrti manšaft. Verze přibjehu sou dvje. Buď přešli odbočku a potom to museli jaksi zamaskovat nebo jak tvrdi Renek, že si to dali schvalně aby nemuseli čekat. Zanedluho doraža aji třeti skupina, a znovu bude rozlučkovy ceremonial. Linda ma jakesi zdravotni omezeni, což někeři už v tu chvilu maji tež a ten zbytek to bude mit o par kilaku později, ale horši je, že si to nechtěla užit na plneho a použila leky a tim se dostala do konfliktu s dopingovym předpisem. Dopingově pozitivni Lindu si odvaža manžel a my deme mačkat dalši hrb......

Díl 2.....

Bomavaj oupn tur 2018, dokončení

Na Moravce peleton doplňuje tekutiny a strasně rychle si uvjedomuje, že je třeba maknut dal. Generalita sice v Řece slibovala, že už žadna sjezdovka nebude, ale opak je pravda. Za chvilu už škrabeme dalši teren, kery se ma jezdit na lyzach a opačnym smjerem. Chrti su radi že mužu do kopca, zbytek nadava podle svojej natury. Extroverti na plnu hubu, introveti na plnu dušu. Jediny, gdo byl nadavani ušetřeny byl Pavlik. Podařilo se mu dostat do take fajne mezipolohy, že nepostřehnul že fšeci odbočili, a jak tak valil stihaci jizdu, tak mu naraz začlo byt divne že už je dluho sam, navic měl pod sebu přehradu ( před chvilu byli na jejim druhem břehu pod vedenim Renka, kery se zaslužil o prodluženi chrti trasy), i teraz zistil, že cosik je zle. To co bylo potom už mam jenem z vykladani. Pavlik měl jedine čislo z peletonu na Rosťu, ten už v tu chvilu trhal rekordy v teplotě organizmu, tak vubec netušil co a jak, ale dobral se na čislo našeho pana dochtora radiologa Petra. A tu došlo ku naprosto genijalni spolupraci. Pan dochtor natočil mobilem Pavlika naprosto přesnym smjerem , Pavlik přetnul les jak rentgenový paprsek a jak to tak palil tym lesem, naraz vidi před sebu šedy batoh naši zastupkyně zdrave vyživy Nydecke korytko. Normalně do ni furt ryje jak divočak do cesty mezi velkym a malym Javorovym, teraz byl uplně ščastny že ju potkal, bo mila Saška se stala majakem podle kereho srovnal kurz. Po cestě na Travny se sice kapku blyskalo, ale nam začnula robit starost menšici se zasoba vody. Každy ešče jak tak mjel, jediny Pepek už sušil natvrdo, ale aspoň sme se dovjeděli, jaku barvu a jake množstvi měla jeho moč. Na vršku Travneho zazařila Pavlikova hvjezda ešče vjetši silu. Fšeci rypli batohama o zem, pili svoje zvytky chladive vody, každy dal Pepkovi cycnut, a rozmyšlali jestli tu svoju zasobu stahnut nebo si ešče trošku nechat, Pavlik v naprostym klidku vytahnul svoje dvě petky, v jedne měl vodu chladivu, v druhe vodu ohnivu, a on normalně tu chladivu vodu vyplachoval štamprle na ohnivu vodu a tu normalni vodu vylival na zem. Asi šesnast vysušenych oči ho skoro přeďubnulo. A on v klidku nalil tu ohnivu a pravi: Šak v tym je voda tež..... Z Travneho sme se pomalu zesunuli do Krasne, vletěli do prvni lepši hospody a napravovali dehydratacu. Moc sme se nezdržovali, rozlučili sme se s Ivoškem, Pavlu a Janu a vyrazili do posledniho hrbu.
Cesta na Lysu s Krasne je podle mě ta nejnudnějši, už sme mjeli docela nazbirane, tak sme se ruzně sunuli. Fšeci už se viděli na vrchu jak budu strašně romantycky kukat na zapadajici slunko, jak si daju jakesi jidlo v chatě. Realita byla taka že sme se kromě chrtu motali z nožky na nožku, a jenem dufali, že už tam budem. Mezitym nam z vrchu dochazely spravy, že chata je sice odevřena do desate ale kuchyň bude končit už o osme. To človjeku po štyryceti kilometrach moc klidu neda, ale marne, ešče krok a dalši a raz tam budeme. V poslednich Lysohorskych pasažach vyliza na scenu dalši hvjezda. Spiš hvjezdička. Katka. To neni Katka trenerka, to je ina Katka. Ja ji tu budu řikat mala Katka. Akurat vjeřim, že se ji to moc nedotkne. Asi bych ju mjel popsat. O někere ženske poviš že to je babsko, o někere že je semetryka, o někere že je fajna, o ine že je generalka. O male Katce poviš, že to je bytost. Na to neni iny popis. Ticha, nenapadna, akorat s usmiva a ide. Nic nemluvi, nerobi rachot, jenom je. Už sem ju par krat na kopcu potkal ale tu byla tak nenapadna, že sem si za cely den akurat všimnul že s nama de. A že ma taky lehky krok. Jak sme s Libuškou pomalu a strasně dustojně zdolavali konec Lyse, tak sme si všimli, že Katka de za nama, to hned byla jedinečna přiležitost zrobit pauzu. A tam sem si fšimnul, že konečně už jeji krok ztratil kus te ladnosti, a že už aji na ni je vidět unava. Tak sme zrobili taku trojicu a netrvalo dluho a naše kroky stanuly na Královně. Na tu chvilu sem se těšil, pohoda, jakesi jidlo, zapad slunka. Věčina posadky fotrem vletěla ku krmitku, únava byla vidět na každym mladšim aji staršim gsychtiku, a tak aji sny o romantyce u zachazajiciho slunka stratily svuj lesk. Ja sem špatně zvyknuty jidlo do sebe nažgat v rychlym tempu, tak ešče vyražam cvaknut jakusi fotku, aby ten bod programu viděl aspoň gdosi s peletona. U mohyly seděli Andrea a Roman z Javoroveho, tak sem tam nebyl sam. Moja chuza kapku připominala chuzu robota s virusem v řidicim programu. Snažil sem se to sice maskovat, ale jak sem dochazel ku lavičce a chtěl si sednut, tak lavička mi začnula jaksi uhybat. Asi to bylo dost vidět bo Andrea se mje pyta jesli sem ožraly. I gdyž sem fakt nebyl, tak sem musel pozbirat fšecky mentalni sily a na třeti pokus sem se na lavku trefil. Večer už byl taky zrychleny, cosik do žaludka, doplnit tekutiny, oplachnut pot vařici nebo uplně studenu vodu, zaleži gdy na tebe přišla řada, najit praznu postel, namazat nohy koňsku masťu a co nejrychleji zavřit oči. V tej době přichaza na hlavni scenu Adel, o kere sem už cosik řikal. Gdyž sem ju sem tam viděl na trati, krom toho že do kopcu běhala jak přemotivovana laňka, tak mjela taku atypicku vybavu. Každy z nas smykal na plecu batoh. Gdosi menši, gdosi vjetši. Ale dycky to mjelo jakusik logiku. Jidlo, piti, jakesi nahradni hadry, plaštěnka, kartáček a pasta, a je z teho deset kilo. To Adel byla iny level. Na plecku batoh velikosti pet flašky a zepředu na tych kširach dvje male čutory. Nic vic. Jak do něho daš dvje mysli tyčky, tak uz tam nedaš kartaček, jak tam daš tryčko, tak se myješ čistou vodu a misto ručnika čekaš až zafunguje fizyka a voda se s tebe odpaři. Nigdo nevi jak to bylo jestli si vybrala spolunocležniky nebo si spolunocležnici vybrali ju, ale rano pravila že mjela ručnik aji sprchovaci gel a par dnu později se ukazuje že ma aji parťaka a registraci na B7....
Noc byla pro fšecky kratka a pro někere ešče trošku kratši, prvni ranni kroky dost bolave, slunko vyšlo a my sme vyrazili na dalši cestu. Cesta z Lyse byla taky přijemny ranni start, mjela akorat smutnu naladu, bo docela dost lidi začlo spivat rozlučkove pisně, že už konči a z Ostravice jejich kroky nepovedu na Smrk ale domu. Na Ostravici probiha velkolepy rozlučkovy ceremonijal, medajle, diplomy, a oslabeny peleton vyraža na dalši hrb. Ja se tam musim rozlučili s moju excelentni parťačku Libušku, v posledni křeči se snažim použit všecky ty fraze kere fčera ešče fungovaly ale musim uznat, že jeji argumenty su fakt rozumne, a bude lepši jak si ju budu pamatovat s padesati kilakami v nohach ale s usmjevem na tvaři, než s kilakami devadesáti a zralu na eutanaziju. Celu cestu na Smrk probíha diskuza jesli se ta hora nema menovat smrt, učasnici B7 vykladaju svoje zažitky s tych mist, jake gdo mjel halucinace, jake gdo mjel puchyře, že my novačci mame vyčitky, že sme ešče v pohodě. Na Smrku nas opušťaju dalši dva učasnici, my přeživši vytahujeme jidlo a pušťame do sebe dalši energiju. Mezitym přichazi finale soutěže, gdo posmyči sebu vjetši capinu. Janča vyklada, že druha Jana nesla z Třinca až na Krasnu kilo Bio rajčat, Michal raz nesl na seriozni besedmičku švihadlo. V tu chvilu vytahuje bytost Katka z batohu maly lavorek a v nim dortu v RAW standardu. Ja sem se na to klani připravoval tež dluho. A tak tak sem z batoha vytahnul amerycku pasku a WD40. Vychazal sem z teho, že fšecky problemy v životě su z toho, že to co ma byt pevne naraz povoli a je třeba to zafixovat a na to je idealni amerycka paska, nebo to co ma byt pohyblive tak začne skřipat až se to sekne, a je to třeba promazat a na to je WeDečko idealni. Navic odpuzuje vodu, takže se muže použit jako plaštěnka ve spreju. Už gdyž sem ho kupoval tak sem musel použit občansku statečnost, bo v obchodě mjeli dvje velikosti za stejnu cenu, a prodavačka mě přemluvala, ať si za stejne prachy kupim dvojnasobne množstvi, ale naštěsti srce vyhralo nad kasu. A tak soutěž konči nerozhodně a nakonec ju vyhrava ešče ina Katka, kera nesla přes cele Beskydy žehličku. Cesta se Smrka je dluha a nudna, a už se dostavam do take urovně byti, že robim cosi, co fakt nemam rad a asi 2 kilaky s kopca běžim. Tym šilenym chodoběhem se dostavame na Čeladnu, kera je taky svuj svjet, svjet krasnych aut, bohatych lidi, a do teho vpadava parta už fakt nevoňavych lidi s botkama od blata. Sedame na terasu jakehosi moc hvjezdičkoveho hotela, kupodivu nas nevyhodi, nosi nam jidlo, taliře podavaju v bílých rukavičkach a pravi nam: Prosim Pane. Za ty rukavičky a osloveni dost priplacame ale už nam to začina byt jedno. Čeladna je misto dalšiho lučeni a opušťa nas Pavla, Mirek a Eda z Moravky ( vic o nim nevim). Pavla je maminka od jedneho bježca, nigdy nic podobného nešla, a ukazalo se, po kom ten jeji synek je taky dobry.
Na Čeladne to smrdělo ešče jednu rozlučku, Katka trenerka se dostala do kryze a docela važňe rozmyšlala, že se na to može vy... a take řeči. Ti co ju moc neznaju na ňu pusobili slovami, ti co už s ňu něco zažili ju nechali byt, bo vi, že ona je spiš koncovy hrač a dycky ma lepši finiše než starty. Katka tu kryzku vyřešila po svojemu. Normalně se zmizla. A bez pulky vedeni peleton začnul zmatkovat. Skušali sme ji volat, volali sme tym co odjeli, či se jim nahodu nenarvala do kufra u auta, Janča vyrazila na stihaci jizdu. A nic. Po Katce ani stopy. Až sme se smířili s tym, že už ju možna nigdy neuvidime, a ešče sme ušli asi pjet kilometru, naraz zvoní mobil a Katka se hlasi že je kuseček před nami, že si myslela že vime že už šla, že si myslela že ju Janča viděla, a vzniknul s teho taky chumel myšlenek, že by se v tom nezorientoval ani Štefan Hauking. Ve vedeni došlo tym padem k drobnemu rozporu, ale fšeckym bylo jasne, že už toho mame plny knedlik a že aji taka situaca je nezbytna, aby bylo na co spominat. Jak tak posadky ubyvalo, tak se postupně rozpadaly parťacke dvojice, zas vznikaly nove, sem tam s teho byly trojky aji čtyřky. V jednym kopcu přišla na moje aktualni parťaky kryza. Bytost Katka se začnula usmivat tak jaksi nezučastněně, na Janču dolehla tiha veduci pozice, ku temu si jeji motivačni tlaky na ty co to chtěli zapichnut a už aji zapichli vybraly svoju daň a postupně začnula stracat barvu. Ja sem byl teda v kryzi už davno, u mje se nic nezmjenilo. A potom tu byl Pepek. Pepek je muž nevelke postavy, kratkeho ale vytrvaleho kroku a hlavně muž uzke, ale o to hutnějši slovní zasoby. Jako zaklad svoji komunikace použiva par slov. Par znači dva. Dva slova. K.... a p... A on s tyma slovama vyjadři fšecko. On tym dokáže vyjadřit jakukoli emocu. Od nejvysši radosti, po nejhlubši zoufalstvi. To muže byt strašně pozitivni aji negativni. On tym dokonca umi oslovit kohokoli. Normalně tym oslovi kajjakeho pocestneho, v pohodě tym oslovi svojeho parťaka, uplně tym samym oslovi aji servirku. Abysme předcházeli jakymsi nepřijemnosťam, tak jak sme přišli do kontaktu s obsluhu restaurace, tak sme rači hned řekli, že ten pan chce pivo a kofolu, a že bude lepši, gdyž ho nenechame cosik řic. Gdyby jenom to. On tu svoji parovu slovní zasobu dokazal řic aji vypravěci větu. Třeba: ( * znači jakekoli s tych dvuch slov) Ja * * se * * na * * * vy* mě * * * * . Dalo by se to přeložit jako že by nejrači už skončil, že ma oštipane pulky. Ale v inem mistě by to mohlo značit, že se těši, až si da v hospodě polifku. Jak to ta pjeknějši čast naši partičky posluchala, tak pod jednym kopcem se normalně obje sesunuly na zem, a že už nemužou ani jit ani posluchat Pepka. Naraz obje jak na povel zaštrachaly v baglu, Janča vytahla cosik jako zubni pastu, Katka jakusi ampulu, frknuly to do sebe a stal se zazrak. Bytost Katka se začla usmivat zučasněně, Janči se vratila barva. A Pepkovi skončila sranda. Jak se Janči vyrazily sily tak pravi: Pepku, po kem ty si taky dobytek, dyť tě ani žadna baba nebude chtit. Ale Pepek hned kontroval, že někere baby to maji rady, že to vi z vlasni skušenosti. Tuž sme sklapli fšici. Naštěsti Pepek neměl žadnu ampulu, tak mu postupně ubyvalo sil a aji paroslovnych vjet. Akurat sme se zhodli, že raz napišeme: Přibjehy z dobytči ohrady.
Při všeckych tych srandičkach sme se vyhrabali na Čertuv mlyn, potom Tanečnicu, a postupně aji na Pustevny. S velkú radosti sme si sedli ale věděli sme, že jak budeme stavat, tak už to bude fakt bolave. Pjekna mlada slovenka se nas přišla zeptat, co si dame, za Pepka sme nahlasili že pivo a kofolu, někeři dali polivku, někeři halušky. Ja už sem nemjel na nic chuť, jedine co mě oslovilo, byly hranolky. Přectavil sem si na taliřku 13 hranolek, tak pravim že hranolky dva krat. Slovenka vypleštila svoje uhrančive oči. Ale naš zakaznik, naš pan. Za chvilu sem vypleštil svoje oči ja. Dva menši lavory hranolek, každy z kila brambor. No nic. Dal sem to. Potom sem ešče doplňoval zasobu kofoly a tim sem se dostal do časoveho presu vuči peletonu. Kofolu sem mjel a se slovami: vodu naberu kajkoli sme vyrazili na cestu. A to byla chyba. Peleton už držel vic pokupě, chrti sice furt udávají tempo ale už to celkově bylo take opatrnějši. U Radegasta par fotek, potom bolavy přesun na vrchol Radhoště. Přectava, že nas čeka eště jeden skopec a dokopec byla děsiva. Při sestupu na Pindulu naraz v botach cítím krom neuvěřitelneho smradu jakesi fyziologicke zmjeny. Jakoby mi jezdila noha v botě. A aji to docela bolelo. Celu cestu řešim dilema. Podivat se na to nebo nepodivat? Vim že sem taky typ, co vydrží dost ale nesmi vědět, jaku ma horečku, nesmi vidět jak to je porasovane, nesmi slyšet dochtora že cosi neni dobre. Potom u mje začina proces pomaleho umirani. Na Pinduli ale čekame na zbytek tak to nakonec nevydržim a sundavam boty. Na každe noze slušny puchyř. Ale zatim drži a neni prasknuty. Konečně vytahuju lekarničku, lepim to jak nejlip umim. Prvni kroky su bolave, ale da se. Čeka nas posledni kopec Javornik. Chvilama se de mlčky, chvilama se to zvrtne a každy vyklada co už ma odřene a kolik vazeliny a na co spotřeboval. A samozřejmje nigdo nema odřene prsty na rukach ale same lukrativnějši mista. Po lese se line řev a huronsky smich pochodujiciho lidu. Někeři tu diskuzu vedu, někeři se řežu na cele kolo, někeři jen posluchaju a už jim ani smich nejde. Jedina bytost Katka si zachovava svoju eleganci, zrychluje krok jakoby za sebu neměla 80 kilaku a vzdaluje se od hnízda nejprimitivnějši lidskosti. Nějak se dohrabavame na Javornik, Janča vyhlašuje, že fotka finišova musi byt navrchu na rozhledně, no de to ztěžka, ale už vime, že pokud bychom mjeli umřit, tak jedině jako hrdinove. A je před nami posledni sestup. Fšeci sou už rozmlaceni jak ciganské hračky. Slunko se už s nama pomalu louči, někeři vytahuju čelovky, dotahujeme odvoz z Frenu. Cestu s kopca už každy travi jak umi. Holky si vepředu cosi vykladaji, Pepek mlči, bytost Katka se usmiva, za mojima plecama dochtor Peťa a jeho strejda Martin rozebiraju enzymy v lickem těle. A ja rozmyšlam, co muže byt zač ten strejda Martin s totalně rozedřenu kšiltovku. Až později se dovidame, že až z našeho života zustane par vlasu, kusek pazura, pachova stopa nebo par kapek krve, tak strejda Martin nas možna bude identifikovat. Po sestupu z te nejprudši časti asi vypadam dost bidně bo mi Janča nabizi zbytek svoji vody. Cosi vypiju ale stejně eště trochu nechavam. Jistota je jistota. Netrva dluho a dochazame do civilizace. Tam nas čekaju dvje dobre duše s autama, Michal kery s nama šel pul cesty a muj bracha Milan. Objema tymto děkujeme. Na parkovišťu probíha zavjerečny ceremonial. Diplomy, medajle. S chlapama pevny stisky ruk, s holkama objeti, kdy jen doufaš že tu damu svým smradem nezabiješ. Nakonec ku mě přichazi bytost Katka, obejmeme se, ona se na mě podiva a řika: Pobuchej mě pořadně po zadech, bo sme fakt dobři. Jo Katko, sme dobři!!!
Nočni krajinou jede oktavka. Řidič se snaži posadce vytvořit co nejvjetši pohodli, uhyba dopředu se svojim sedadlem, zapina klimu, nakonec otvira okna. Z oken se do noci line hlasity smich a něuvjeřitelny smrad. Posadce to nevadi a řidič nedava nic na sobě znat. Podel cesty z Frenštatu do Třince je ožehnuta trava jak po jakemsi chemickem utoku. V Třinci na polopraznem parkovišti oktavka zastavuje, pomalu se otviraji dveře, z nich dustojně vystupuje starnouci muž, bere z kufru hulky a batoh a teď ho čeka velky ukol. Zajit asi 5 metru ke svemu autu. Nejdřiv se stabilizuje, namiři se a vyraži. Jeho auto před nim uhyba ze strany na stranu. Po chvili maksimalniho usili se mu podaři zachytit bok auta a potom aji kliku. Gdyby ho teď viděl uvjedomjely občan tak za chvili fuka do trubičky. Nigdo nic neviděl. Za par minut stoji ve sprše a doufa, že dnešních poslednich 9 kroku do postele jaksi dojde....
Závěr: Děkujeme organizátorkám za skvělou akci